Co to jsou zůstatky v systému TARGET?

24. července 2025

Možná jste ve zprávách někdy zaslechli, že některé země eurozóny mají vysoké záporné zůstatky v systému TARGET (závazky), zatímco jiné mají velké kladné zůstatky (pohledávky). Existuje mnoho různých teorií o tom, co to může znamenat. Ale co to vlastně jsou tyto zůstatky?

Co je to TARGET?

Systém TARGET (Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase) kombinuje několik služeb infrastruktury finančního trhu: T2 (pro vypořádání plateb), T2S (pro vypořádání cenných papírů) a TIPS (pro vypořádání okamžitých plateb). Centrální a komerční banky používají systém TARGET k vypořádání transakcí v eurech a bezpečnému a snadnému převádění peněz mezi sebou navzájem, a to jak v rámci jednotlivých zemí, tak přes hranice. Pro fungování ekonomiky je to velmi důležité.

Účty mají v systému TARGET jak banky centrální, tak komerční.

Přečtěte si více o službách T2 a TARGET.

Co to jsou zůstatky v systému TARGET?

Na integrovaném trhu se peníze neustále přesouvají, a to i přes hranice. Každé euro zahájí svou pouť v některé zemi eurozóny nebo v ECB, což ale neznamená, že tam musí zůstat.

Čistý tok peněz mezi dvěma zeměmi (tj. celková výše přijatých po odečtení celkové výše odeslaných peněz) se zaznamenává do rozvahy národních centrálních bank příslušných zemí bez ohledu na to, zda převod zahájila banka komerční či centrální. Zůstatky v systému TARGET vznikají postupnou kumulací těchto toků v čase. Také ECB při provádění měnové politiky posílá přes hranice peníze a ze zahraničí je přijímá, a proto má i ona svůj vlastní zůstatek v systému TARGET.

Aby nemusela mít každá centrální banka v eurozóně samostatný zůstatek vůči každé další centrální bance v eurozóně a ECB, na konci každého dne se všechny tyto dvoustranné zůstatky v rámci služeb TARGET zjednoduší do jednoho zůstatku vůči ECB.

Lze tedy říci, že pokud banky v jedné zemi pošlou prostřednictvím systému TARGET v rámci přeshraničních plateb celkově více peněz, než obdrží, pak má centrální banka dané země záporný zůstatek. Pokud více obdrží, než pošlou, bude mít příslušná centrální banka kladný zůstatek. Pokud se příchozí a odchozí platby přesně rovnají, zůstatek centrální banky v systému TARGET bude nulový.

Proč banky posílají peníze bankám v jiných zemích?

Centrální a komerční banky uskutečňují prostřednictvím systému TARGET vzájemné přeshraniční platby:

• když platí za zboží, služby nebo finanční aktiva z jiné země (platí tak za sebe nebo jménem svých klientů),

• když jménem svých klientů převádí peníze přes hranice (např. remitence),

• když jedna druhé půjčuje peníze,

• během provádění měnové politiky (např. operací na volném trhu, jako jsou nákupy aktiv, které by mohly zahrnovat přeshraniční vypořádání),

• při prodeji a nákupu finančních cenných papírů v přeshraničním kontextu.

Proč se kladnému zůstatku v systému TARGET říká pohledávka a zápornému závazek?

Souvisí to s účetnictvím a rozvahami. Abychom tomu tedy porozuměli, je třeba si nejprve uvědomit dvě skutečnosti:

1. Eurozóna má jednu měnu, ale mnoho členských zemí. Neexistuje tedy pouze jedna centrální banka s jednou rozvahou pro euro, nýbrž každá centrální banka v každé zemi má svou vlastní rozvahu.
2. Když některá centrální banka poprvé emituje peníze, zaznamená se to do její rozvahy. Tyto peníze se vykáží v rozvaze na straně pasiv (jako vklad), zatímco aktiva (neboli pohledávky) odpovídající vytvořeným penězům se zaúčtují na straně aktiv (např. jako úvěr).

Když se peníze prostřednictvím systému TARGET přesunou mezi dvěma zeměmi eurozóny, centrální banka země, která peníze obdrží, zaúčtuje tyto peníze do své rozvahy jako další pasivní položku. Přesune se však pouze toto pasivum: aktivum zůstane v původní rozvaze.

Jestliže například eura, která byla původně emitována v Itálii, skončí v Německu, z účetního pohledu má nyní německá centrální banka další pasivní položku (peníze), zatímco aktivum zůstává u italské centrální banky. To znamená, že rozvahy již nejsou v rovnováze: německá centrální banka musí přidat vyrovnávací položku, aby zohlednila přírůstek eur ve své rozvaze oproti objemu, který vytvořila původně, zatímco italská centrální banka musí přidat vyrovnávací položku, aby zohlednila skutečnost, že má ve své rozvaze méně eur, než kolik jich původně vytvořila ona. Tato vyrovnávací položka, jíž se říká zůstatek v systému TARGET, je pro Deutsche Bundesbank pohledávkou (neboli aktivem) a pro Banca d’Italia závazkem.

Avšak v měnové unii, jako je ta naše, samozřejmě není rozdíl mezi jedním eurem emitovaným v jedné zemi a druhým emitovaným v jiné. Dané euro sice muselo někde vzniknout, ale nikde není psáno, že musí zůstat na stejném místě. Základním aspektem jakékoli měnové unie je, že měna se může volně a snadno přesouvat mezi členskými zeměmi.

Proč během finanční krize vzrostly zůstatky v systému TARGET?

Komerční banky si obvykle půjčují peníze navzájem na peněžním trhu. Když v roce 2008 svět zasáhla finanční krize, vytratila se důvěra a banky už nebyly tak ochotné si vzájemně půjčovat. To vedlo k růstu úrokových sazeb na peněžním trhu. Zasaženy byly zejména obchodní banky v zemích, které jsou vnímány jako zranitelnější. Když se sazby peněžního trhu odchýlí od základních sazeb ECB, měnová politika přestane být tak efektivní. ECB a národní centrální banky zemí eurozóny proto zasáhly, aby zajistily hladké provádění měnové politiky v celé eurozóně.

Komerční banky si mohly od centrální banky oproti způsobilému zajištění vypůjčit tolik peněz, kolik potřebovaly. Velká část z těchto peněz se použila na nahrazení přeshraničního tržního financování, které se mezitím vyčerpalo. Například některé peníze centrálních bank, které si půjčily komerční banky v zemích, jež jsou vnímány jako zranitelnější, byly použity na splácení finančních prostředků, které si vypůjčily komerční banky v zemích, jež jsou považovány za méně zranitelné. V letech 2008 až 2012 tak zůstatky v systému TARGET vzrostly, protože byl vytvořen velký objem peněz, který v čistém vyjádření překročil hranice.

Od roku 2015 do konce léta 2022 zůstatky v systému TARGET obecně zaznamenaly opětovný růst, ačkoli příčiny tohoto růstu byl různé. Tato situace nastala v důsledku měnověpolitických rozhodnutí, která byla přijata ECB ve spolupráci se všemi národními centrálními bankami eurozóny.

Jak přispělo působení ECB a národních centrálních bank zemí eurozóny od roku 2015 ke zvýšení zůstatků v systému TARGET?

V roce 2015 zavedla Rada guvernérů nový program – program nákupu aktiv – jako součást opatření, která měla podpořit návrat inflace na úroveň odpovídající našemu inflačnímu cíli, a to v době, kdy se inflace dlouhodobě pohybovala pod tímto cílem. V reakci na vypuknutí pandemie COVID-19 zavedla ECB v březnu 2020 program nouzového pandemického nákupu aktiv (PEPP), jehož cílem bylo eliminovat dezinflační rizika a zajistit fungování mechanismu měnové politiky. V rámci tohoto programu nakupovaly centrální banky ve všech zemích eurozóny přeshraničně různá aktiva za peníze. Celkové množství peněz tedy znovu narostlo, avšak tentokrát bylo toto zvýšení výsledkem činnosti Eurosystému, jenž sestává z ECB a centrálních bank zemí eurozóny.

Aktiva, jež koupí centrální banka, často drží investoři v jiné zemi (např. i mimo eurozónu), kteří mají obvykle bankovní účty v jednom z finančních center eurozóny, jako je Frankfurt, Lucemburk nebo Amsterodam.

Představte si tedy například, že v rámci programu nákupu aktiv koupila španělská centrální banka dluhopis, který držel investor s bankovním účtem ve Frankfurtu. Banco de España by musela provést přeshraniční převod prostřednictvím systému TARGET, aby se peníze dostaly na německý bankovní účet prodejce. Částka by se připsala na bankovní účet prodejce a německá centrální banka by zaznamenala nárůst svých pohledávek v systému TARGET, zatímco Banco de España by své závazky zvýšila.

Jelikož byla mnohá aktiva zakoupena od investorů s bankovními účty v Německu, peníze směřovaly do Německa. Následně peníze v zemích, jako je Německo, zůstaly, protože výnosy z jiných bezpečných investic (např. domácích státních dluhopisů) byly poměrně nízké. V důsledku této akumulace peněz pohledávky Bundesbank v systému TARGET rostly. Zároveň rostly závazky zemí, které peníze odesílaly.

Eurosystém rovněž v reakci na pandemickou krizi rozšířil financování úvěrových institucí prostřednictvím TLTRO III (třetí série cílených dlouhodobějších refinančních operací), čímž zvýšil celkovou dostupnou likviditu a umožnil další růst zůstatků v systému TARGET.

Máme se tedy rostoucími zůstatky v systému TARGET znepokojovat?

Zůstatky v systému TARGET mohou být důležitým ukazatelem toho, co se v ekonomice děje, tzn. jakým směrem se peníze v eurozóně přesouvají. Důvody pro přesun peněz se však mohou postupem času měnit a přeshraniční tok peněz je jedním ze základních prvků měnové unie.

Zůstatky v systému TARGET mohou někdy signalizovat určitý problém (např. pokud z některé země odchází mnoho peněz kvůli obavám o tamní finanční situaci). V takovém případě nebudou zůstatky v systému TARGET jediným signálem, že je něco v nepořádku.

Růst zůstatků v systému TARGET napříč jednotlivými zeměmi až do srpna 2022 byl způsoben především v důsledku měnověpolitických opatření navržených ECB, jejichž cílem byl návrat inflace na úroveň odpovídající inflačnímu cíli Rady guvernérů a zajištění hladkého přenosu měnové politiky. Nestalo se tak v důsledku finančního napětí.

Proč začaly zůstatky v systému TARGET koncem léta roku 2022 klesat?

Celkové zůstatky v sytému TARGET ­(součet všech pohledávek nebo závazků) dosáhly vrcholu koncem srpna 2022, konkrétně 1,9 bil. EUR. Operace v rámci TLTRO III začaly být splatné od září 2022 a v říjnu 2022 oznámila ECB úpravu TLTRO III, jejímž cílem bylo zajistit soulad s navracením měnové politiky k normálu. Tato úprava vedla k výrazným splátkám ze strany bank, což přispělo ke snížení nadbytečné likvidity v bankovním systému, a tím i ke snížení zůstatků v systému TARGET. Eurosystém rovněž od července 2023 ukončil reinvestice v rámci programu nákupu aktiv. Na rozdíl od čistých nákupů aktiv nevyvolává splácení cenných papírů, které vydaly subjekty sídlící ve stejné zemi jako národní centrální banka vlastnící dluhopisy, nutnost okamžitých přeshraničních transakcí. Například v případě splácení cenných papírů vydaných vládou tato vláda uhradí platby národní centrální bance. Z tohoto důvodu nereinvestování splatných cenných papírů v rámci programu nákupu aktiv nemá přímý dopad na zůstatky v systému TARGET. Nepřímo se však tento dopad může projevit prostřednictvím nákupu nově vydaných dluhopisů, které vlády musí vydat za účelem financování splátek v případě nedomácích subjektů. Na konci roku 2024 byl celkový zůstatek v systému TARGET 1,6 bil. EUR.